Kdopak by se vlka bál

Rodinný film, dětský horor, dospělá romance a pohádka o Červené Karkulce. I když žánry na první pohled velmi odlišné, přesto se výborně doplňují ve vizuálně originálním filmu Marii Procházkové Kdopak by se vlka bál. Režisérka Žraloka v hlavě se v něm vrátila k poetice úspěšného absolventského filmu Příušnice. Hlavní hrdinka příběhu se jmenuje Terezka. Zbožňuje pohádku O Červené Karkulce, má starostlivé rodiče, ve školce nejlepšího kamaráda Šimona a takhle by mohla žít šťastně až do smrti, kdybychom se nepohybovali v realitě. Najednou Terezka začíná ztrácet půdu pod nohama, maminka a postupně všichni dospělí v jejím okolí se začínají chovat divně a jediný, kdo jí dokáže poradit, je kamarád Šimon. Ten má ve věci jasno. Maminku Terezce vyměnili mimozemšťané. Stačí jedno píchnutí vidličkou, rána, která se okamžitě zacelí, a důkaz bude na světě. Terezku tak čeká veliké dobrodružství. Ve snaze zachránit pravou maminku bude čelit mnohým nebezpečím a možná i hladovému vlkovi.Odrostlejší diváci budou asi příběh interpretovat jinak. Těm se odhalí klasický milostný trojúhelník ženy mezi dvěma muži, z nichž jeden představuje jistotu a bezpečí domova a ten druhý kouzlo dálek a nenaplněné ambice. Uprostřed toho trojúhelníku pak stojí zmatené malé dítě, které má spoustu otázek, na něž ale nedostává žádné odpovědi. „Příběh pětileté Terezky je úzce provázán s její oblíbenou pohádkou O Červené Karkulce, což je vlastně horor. Zajímavá je právě dětská fascinace strachem, opětovné vyžadování a opakování strašidelné pohádky, přestože se holčičce promítá do snů. Každý večer si Terezka přeje pohádku na dobrou noc, pokaždé tu samou. Pohádka by měla být „červenou“ nitkou proplétající se celým příběhem a tvořit k němu jistou paralelu, protože stejně jako on začíná romanticky, pokračuje dramaticky a přes horor vede až k happy endu,“ říká režisérka Maria Procházková. Ta ve vizuálním zpracováním filmu nezapřela svůj „výtvarný původ“, když do hraného snímku zapracovala kresby a animace, které už tak zajímavému příběhu dodávají i atraktivní tvář.A pro koho je film určen? „Je to film pro dospělé, který mohou vidět s dětmi. Ve filmu se řeší závažnější rodinná témata, je ale vyprávěn pohledem šestileté holčičky. Díky tomu je srozumitelný a zábavný pro všechny. Není to film směřovaný jen k dětskému divákovi, ideální je společná návštěva kina rodičů s dětmi,“ vysvětluje producent Vratislav Šlajer. [44. MFFKV 2009]