Marta
(Marta)

Je válka. Je jedno která, neboť to nic nemění na tom, že se lidé podezřívají, nenávidí, zabíjejí. Osud - nebo náhoda? - svede dohromady otce a syna ze samoty uprostřed lesů se zraněnou nepřátelskou špiónkou. Všichni tři se tak ocitnou na prahu nové války, války o to horší, protože nevyhlášené, skryté. Války, kterou mají sami v sobě. Psychologické drama debutující Marty Novákové, absolventky režie na FAMU, klame tělem. Je strohé, až brutálně sevřené, málomluvné. Pod minimalistickým kabátem však ukrývá fascinující bohatství motivů, významů, dějů a souvislostí. Režisérka je s chladnokrevným mistrovstvím nechává kypět pod tlakem až k nevyhnutelné tragédii. Válka tu probíhá na všech úrovních: každý bojuje s každým včetně sama sebe, všichni dohromady čelí světu tam venku a musejí zápasit i s přírodou. Vojačka Marta je plně odkázaná na péči otce se synem, ale přitom je v případě prozrazení vystavuje trestu smrti. Zchromlý otec v ní však vidí nepřítele hlavně proto, že mu coby žena hrozí ukrást dospívajícího syna, bez něhož se sám neobejde. Proto ho také skrývá před odvodem. A Marek - Marek je ztracený mezi odpovědností k otci, mladickým vzdorem, bolestně probuzenou sexualitou a hledáním matky, kterou nepoznal. Kolem chalupy procházejí vojenské hlídky a každý den končícího podzimu je jako průchod minovým polem.