Rozpomínání na Zrcadlení

Jste šťastná?, Co je to štěstí?, Jaké jsou důležité věci života?, ptá se Ivan Vojnár na své cestě s kamerou ulicemi Prahy v březnu 2006 a změť desítek odpovědí vytváří jedinečný prostor jeho filmu Rozpomínání. Jedna z nich: Na Češích mi vadí uprděnost, neochota přiznat, že někdo, kdo v něčem uspěl, tak uspěl díky tomu, že na to měl, že byl schopnej, nemáme svůj vlastní názor, a my Češi, to už není náš názor, to je názor jiných zemí. A další: Jsme v pohodě, pro Čechy to znamená, že jsou v klidu, za humnama se toho moc neděje, politika? - nevím, všechno zůstává tak, že si můžou poklábosit, ale nemusí s tím nic moc dělat. Režisér oživuje metodu filmu-ankety, aby natočil pocity a myšlenky Čechů sedmnáct let po politickém a kulturním zlomu. Letmost a nahodilost umožňují zachytit okamžik, postihnout práh mezi stálostí a změnou uvnitř národního času. Smysl ankety spočívá ve schopnosti zaznamenat specifické danosti konkrétního stavu světa, kdy v množství výroků nalézá množinu výpovědí, jež bude věrohodná. Podobně jako Jan Špáta nebo francouzští režiséři Chris Marker a Luis Malle mapuje Vojnár ozvy životů lidí různých společenských vrstev, věku a vzdělání. Život kolemjdoucích je ve filmu zhuštěn do několika sekund či minut. Jedině tak lze zachytit puls společenství.